Štěpán Křeček: kdo je muž v čele ČSÚ?

Štěpán Křeček jako český ekonom a statistik

Štěpán Křeček patří mezi výrazné osobnosti české ekonomické scény, přičemž jeho kariéra se rozvíjela postupně a systematicky, až se propracoval na jednu z nejprestižnějších pozic v oblasti statistiky v České republice. Narodil se v roce 1980 a od počátku svého profesního působení se věnoval ekonomickým analýzám a výzkumu, který mu umožnil získat hluboké znalosti v oblasti makroekonomiky, statistiky a hospodářské politiky.

Jeho akademické zázemí tvoří pevný základ celé jeho kariéry. Vystudoval ekonomii a v průběhu let si vybudoval pověst odborníka, který dokáže složité ekonomické jevy vysvětlit srozumitelně a přístupně. Tato schopnost komunikace s veřejností se stala jedním z jeho charakteristických rysů, díky nimž se pravidelně objevoval v médiích jako komentátor ekonomického dění. Křeček dlouhodobě působil jako hlavní ekonom společnosti BH Securities, kde se věnoval analýzám finančních trhů a ekonomického vývoje. Tato pozice mu umožnila sledovat ekonomické trendy z bezprostřední blízkosti a formulovat odborné názory, které nacházely ohlas jak v odborných kruzích, tak i u široké veřejnosti.

Zlomovým okamžikem v jeho kariéře se stal rok 2020, kdy byl jmenován předsedou Českého statistického úřadu. Toto jmenování přišlo po odvolání jeho předchůdkyně Ivy Ritschelové a vyvolalo v té době poměrně bouřlivou debatu. Křečkovo jmenování provedla tehdejší vláda a stalo se předmětem diskusí zejména proto, že někteří odborníci zpochybňovali způsob, jakým k výměně ve vedení úřadu došlo. Přesto Křeček svůj mandát přijal a ujal se vedení jedné z klíčových institucí české státní správy.

Český statistický úřad představuje instituci, která shromažďuje, zpracovává a zveřejňuje statistická data o hospodářství, obyvatelstvu, sociálních podmínkách a dalších oblastech života v České republice. Vedení takové instituce klade na jejího předsedu vysoké nároky jak po odborné, tak po manažerské stránce. Křeček se v čele úřadu musel vypořádat s celou řadou výzev, včetně organizace sčítání lidu, domů a bytů, které proběhlo v roce 2021 a bylo poprvé v historii primárně realizováno online formou.

Jako ekonom se Křeček vyjadřoval k nejrůznějším tématům, od vývoje inflace přes situaci na trhu práce až po celkové hospodářské výsledky České republiky. Jeho komentáře a analýzy byly publikovány v řadě médií a odborných publikací. Pravidelně vystupoval v televizních a rozhlasových pořadech, kde svými odbornými komentáři přispíval k veřejné debatě o ekonomickém směřování země.

V kontextu české ekonomické komunity je Křeček vnímán jako člověk s praktickými zkušenostmi z finančního sektoru, který dokázal přejít do sféry veřejné správy. Tato kombinace zkušeností z privátního i veřejného sektoru mu dává specifický pohled na ekonomické otázky, který se odráží i v jeho přístupu k vedení statistického úřadu. Jeho působení na pozici předsedy Českého statistického úřadu představuje dosud vrchol jeho profesní kariéry a zároveň příspěvek k rozvoji statistiky jako vědecké disciplíny i praktického nástroje hospodářské politiky v České republice.

Vzdělání na Vysoké škole ekonomické v Praze

Štěpán Křeček je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze, která patří mezi nejprestižnější ekonomické vzdělávací instituce v České republice. Tato škola má dlouholetou tradici a vychovala celou řadu významných osobností z oblasti ekonomie, financí a veřejné správy. Křeček zde získal odborné základy, které mu posléze umožnily budovat kariéru v oblasti ekonomické analýzy a veřejné správy.

Na Vysoké škole ekonomické v Praze absolvoval studium, které ho vybavilo znalostmi z různých ekonomických disciplín. Ekonomické vzdělání na této instituci je tradičně zaměřeno na kombinaci teoretických poznatků a praktických dovedností, což studentům umožňuje lépe porozumět fungování trhů, hospodářské politiky a finančních systémů. Právě tato kombinace se stala základním kamenem Křečkovy pozdější profesní dráhy.

Vysoká škola ekonomická v Praze je rozdělena do několika fakult, přičemž každá z nich se zaměřuje na jinou oblast ekonomického vzdělávání. Studenti si tak mohou vybrat z oborů zahrnujících národní hospodářství, finance a účetnictví, podnikovou ekonomiku a management, informatiku a statistiku nebo mezinárodní obchod. Křečkovo studium na této škole mu poskytlo pevné základy v ekonomickém myšlení, které se stalo neodmyslitelnou součástí jeho pozdějšího působení ve veřejném sektoru.

Škola je rovněž známá svým důrazem na výzkumnou činnost a spolupráci s praxí. Mnoho pedagogů zde působících má za sebou bohatou kariéru v soukromém sektoru nebo ve státní správě, což přispívá k tomu, že výuka je úzce provázána s reálnými ekonomickými problémy a výzvami. Toto propojení teorie a praxe je jedním z důvodů, proč absolventi VŠE nacházejí uplatnění v širokém spektru profesí, od bankovnictví přes poradenství až po práci v orgánech státní správy a samosprávy.

Křečkova akademická příprava na VŠE mu bezesporu pomohla rozvíjet analytické schopnosti a ekonomické uvažování, které jsou nezbytné pro výkon funkcí, jež zastával v průběhu své kariéry. Vzdělání získané na Vysoké škole ekonomické v Praze tak tvoří důležitou součást jeho profesního profilu a nelze jej oddělit od jeho pozdějšího působení v oblasti ekonomické analýzy a veřejné správy.

Je také důležité zmínit, že VŠE v Praze dlouhodobě patří mezi školy s vysokou mírou uplatnitelnosti absolventů na trhu práce. Její absolventi jsou vyhledáváni jak tuzemskými, tak zahraničními zaměstnavateli, a to zejména díky kvalitě výuky a širokému záběru ekonomických disciplín. Štěpán Křeček je tak jedním z mnoha absolventů, kteří dokázali zúročit vzdělání získané na této prestižní instituci v praktickém profesním životě a přispět svými znalostmi a dovednostmi k rozvoji české ekonomické scény.

Působení v Českém statistickém úřadu

Štěpán Křeček nastoupil do Českého statistického úřadu v době, kdy tato instituce procházela řadou změn a výzev spojených s modernizací statistických metod a přizpůsobováním se evropským standardům. Jeho kariéra v této instituci byla poznamenána postupným vzestupem, který vyvrcholil jeho jmenováním do nejvyšší funkce v úřadu. Štěpán Křeček byl jmenován předsedou Českého statistického úřadu v roce 2020, kdy jej do této funkce jmenoval prezident republiky Miloš Zeman. Toto jmenování nebylo bez kontroverze, neboť Křeček byl vnímán jako kandidát blízký prezidentskému táboru, což vyvolalo diskuse o nezávislosti statistického úřadu.

Před samotným jmenováním do čela úřadu působil Křeček na různých pozicích, kde se věnoval především ekonomické analýze a statistickým výzkumům. Jeho odborné zaměření se soustředilo na oblast makroekonomiky a sledování hospodářského vývoje České republiky. Byl znám jako komentátor ekonomického dění, přičemž jeho analýzy se objevovaly v různých médiích, kde se vyjadřoval k aktuálním ekonomickým tématům, jako je inflace, nezaměstnanost nebo vývoj hrubého domácího produktu.

Jako předseda Českého statistického úřadu se Křeček ocitl v čele instituce, která hraje klíčovou roli při sběru, zpracování a publikaci statistických dat o České republice. Úřad je zodpovědný za provádění sčítání lidu, domů a bytů, sledování inflace prostřednictvím indexu spotřebitelských cen, měření nezaměstnanosti a celou řadu dalších statistických šetření, která jsou nezbytná pro fungování státu i pro informování veřejnosti o stavu ekonomiky a společnosti.

Jedním z nejvýznamnějších momentů jeho působení bylo sčítání lidu v roce 2021, které bylo historicky první sčítání probíhající primárně online formou. Tato digitální transformace tradičního statistického šetření představovala obrovskou výzvu jak z hlediska technického zajištění, tak z hlediska komunikace s veřejností. Úřad pod jeho vedením musel zajistit, aby se do sčítání zapojilo co nejvíce obyvatel, a zároveň garantovat bezpečnost a ochranu osobních údajů.

Křečkovo vedení úřadu bylo průběžně sledováno odbornou veřejností i politickými komentátory. Kritici poukazovali na jeho politické vazby a zpochybňovali, zda je schopen zajistit plnou nezávislost statistického úřadu na politickém vlivu. Zastánci naopak oceňovali jeho ekonomické znalosti a schopnost komunikovat složitá statistická data srozumitelnou formou pro širokou veřejnost.

V průběhu svého působení se Křeček vyjadřoval k řadě citlivých ekonomických témat, včetně měření inflace, které bylo v době jeho předsednictví obzvláště aktuální vzhledem k výraznému růstu cen v České republice i v celé Evropě. Metodika měření inflace a způsob, jakým Český statistický úřad tato data prezentuje, se staly předmětem veřejné debaty, přičemž Křeček musel obhajovat postupy svého úřadu před odborníky, politiky i médii.

Jmenování předsedou ČSÚ v roce 2020

V roce 2020 došlo k zásadnímu okamžiku v kariéře Štěpána Křečka, když byl jmenován do čela Českého statistického úřadu. Toto jmenování se neobešlo bez kontroverze a vzbudilo živou diskuzi jak v odborných kruzích, tak v širší veřejnosti. Štěpán Křeček byl jmenován předsedou Českého statistického úřadu v únoru 2020, a to na základě rozhodnutí vlády, která jej do této funkce navrhla poté, co dosavadní předsedkyně Iva Ritschelová oznámila svůj odchod z funkce.

Křečkovo jmenování přišlo v době, kdy Český statistický úřad procházel určitým obdobím personálních změn. Křeček v té době zastával pozici místopředsedy Českého statistického úřadu, takže nebyl v instituci žádným nováčkem. Přesto jeho jmenování do nejvyšší funkce vyvolalo řadu otázek, a to zejména z důvodu jeho politické blízkosti k hnutí ANO a tehdejšímu premiérovi Andreji Babišovi. Kritici poukazovali na to, že čelo statistického úřadu by mělo být obsazeno osobností, která zaručuje maximální nezávislost na politickém prostředí, a zpochybňovali, zda Křeček tuto podmínku splňuje.

Samotný proces jmenování proběhl v poměrně turbulentní atmosféře. Opozice i část odborné veřejnosti vyjadřovala obavy z možného politického vlivu na práci statistického úřadu, který je klíčovou institucí pro sběr, zpracování a publikaci statistických dat o české ekonomice, obyvatelstvu i dalších oblastech společenského života. Nezávislost takovéto instituce je přitom považována za naprosto zásadní, neboť data, která úřad produkuje, slouží jako podklad pro rozhodování vlády, ale i pro hodnocení ze strany Evropské unie a dalších mezinárodních organizací.

Křeček sám svou kandidaturu a následné jmenování obhajoval tím, že je zkušeným odborníkem v oblasti statistiky a že jeho cílem je zajistit, aby úřad fungoval profesionálně a transparentně. Zdůrazňoval svou dlouholetou praxi v rámci Českého statistického úřadu a ujišťoval, že bude dbát na zachování odborné integrity instituce. Přesto pochybnosti neustávaly, a to zejména v kontextu politické situace v České republice v daném období.

Je třeba zmínit, že Český statistický úřad je institucí, jejíž předseda je jmenován vládou, což samo o sobě vytváří určitou strukturální závislost na politické moci. Tato skutečnost je dlouhodobě předmětem diskuzí o tom, jak nejlépe zajistit nezávislost statistické instituce v demokratickém systému. Křečkovo jmenování tyto debaty znovu oživilo a přimělo odborníky i politiky zamyslet se nad systémovými zárukami nezávislosti úřadu.

V průběhu roku 2020 se Křeček musel potýkat nejen s výzvami spojenými s nástupem do nové funkce, ale také s mimořádnou situací způsobenou pandemií onemocnění COVID-19, která kladla na statistický úřad zvýšené nároky v oblasti sledování a vyhodnocování ekonomických a demografických dopadů krize. Toto období prověřilo schopnosti nového předsedy řídit instituci v náročných podmínkách.

Jmenování Štěpána Křečka předsedou ČSÚ tak zůstává jednou z kontroverzních kapitol v historii této instituce, přičemž debata o správnosti tohoto rozhodnutí a jeho dlouhodobých dopadech na fungování úřadu přetrvávala i v následujících letech jeho působení ve funkci.

Kontroverzní výroky o metodologii statistických dat

Štěpán Křeček se v průběhu své kariéry veřejného ochránce práv a ekonomického analytika opakovaně dostával do středu pozornosti nejen díky svým odborným stanoviskům, ale také kvůli výrokům, které vyvolávaly bouřlivé diskuse v odborné i laické veřejnosti. Jednou z oblastí, kde jeho názory narazily na výrazný odpor, byla právě metodologie statistických dat a způsob, jakým jsou tato data interpretována a prezentována veřejnosti.

Křeček dlouhodobě zastával přesvědčení, že statistická data jsou v České republice často prezentována způsobem, který zkresluje skutečný obraz společenské reality. Tento postoj vyjadřoval na různých fórech a v médiích, přičemž se nevyhýbal ani přímé konfrontaci s etablovanými odborníky a institucemi. Jeho kritika mířila zejména na způsob, jakým jsou konstruovány indexy chudoby a jak jsou definovány hranice příjmové chudoby v kontextu evropských standardů.

Jedním z nejdiskutovanějších momentů bylo jeho zpochybnění metodiky měření relativní chudoby, kterou využívá Eurostat i český Český statistický úřad. Křeček argumentoval, že relativní ukazatele chudoby nevypovídají nic o absolutní životní úrovni obyvatel, a proto mohou být zavádějící při formulaci sociální politiky. Tvrdil, že pokud by se v bohaté zemi zvýšily příjmy všech obyvatel rovnoměrně, relativní chudoba by zůstala statisticky stejná, přestože by se reálná životní situace lidí výrazně zlepšila. Tento argument, ačkoliv má svůj ekonomický základ, byl mnohými sociology a statistiky odmítnut jako nepřiměřené zjednodušení složitého problému.

Kritici jeho přístupu poukazovali na to, že relativní ukazatele chudoby mají svůj nezastupitelný smysl při mezinárodním srovnávání a při sledování míry sociální nerovnosti, a že Křečkova argumentace může sloužit jako politický nástroj k bagatelizaci sociálních problémů. Akademičtí ekonomové a sociologové upozorňovali, že kombinace relativních i absolutních ukazatelů je standardním vědeckým postupem, nikoliv ideologickým manévrem, jak Křeček někdy naznačoval.

Dalším kontroverzním tématem bylo jeho vyjadřování k statistikám diskriminace na trhu práce. Křeček opakovaně zpochybňoval, zda statistické rozdíly v odměňování žen a mužů skutečně odrážejí systémovou diskriminaci, nebo zda jde o výsledek jiných faktorů, jako jsou dobrovolné volby v oblasti vzdělání, profese či pracovního úvazku. Tento postoj ho přivedl do přímého střetu s feministickými organizacemi a s částí akademické obce, která se věnuje genderovým studiím. Jeho oponenti namítali, že taková interpretace dat ignoruje strukturální podmíněnost zdánlivě svobodných voleb a že metodologická diskuse je v tomto případě zneužívána k popírání reálně existující nerovnosti.

Zvláštní pozornost vzbudily jeho výroky v kontextu pandemie COVID-19, kdy komentoval způsob, jakým jsou sbírána a vykazována data o zemřelých v souvislosti s koronavirem. Křeček se vyjadřoval skepticky k metodice rozlišování mezi smrtí způsobenou přímo virem a smrtí, k níž virus pouze přispěl jako komplikující faktor. Tato debata, která probíhala i v mezinárodním měřítku, dostala v jeho podání ostřejší hrany, protože jeho výroky byly v některých médiích interpretovány jako zpochybňování závažnosti pandemie jako takové, ačkoliv on sám toto čtení odmítal.

Křečkův přístup ke statistickým datům lze charakterizovat jako důsledně skeptický vůči konsensuálním interpretacím, přičemž on sám tuto svou pozici obhajoval jako nezbytnou součást kritického myšlení a vědecké poctivosti. Argumentoval, že nekritické přijímání statistických závěrů bez zkoumání metodologického pozadí vede k chybným politickým rozhodnutím s dalekosáhlými důsledky pro celou společnost. Tato filozofie mu na jedné straně přinášela uznání od těch, kdo oceňují analytický přístup a odmítání povrchního čtení čísel, na druhé straně ho vystavovala nařčením z toho, že svou metodologickou skepsi selektivně uplatňuje tam, kde to odpovídá jeho politickým a ideologickým preferencím.

Celkově lze říci, že kontroverze kolem Křečkových výroků o statistické metodologii odrážejí hlubší napětí mezi různými přístupy k interpretaci dat v české veřejné debatě. Jeho kritici i zastánci se shodují alespoň v jednom: Křeček dokázal přivést odborná témata, která by jinak zůstala uzavřena v akademických kruzích, do širokého veřejného povědomí, byť způsobem, který byl přinejmenším polarizující.

Každý veřejný činitel zanechává stopu v historii, a právě encyklopedické záznamy jako Wikipedie nám umožňují nahlédnout do života lidí, jako je Štěpán Křeček, jehož kariéra ombudsmana a odborné působení v oblasti ochrany práv občanů představují důležitou kapitolu české právní historie.

Radovan Šimánek

Kritika ze strany odborné veřejnosti a médií

Štěpán Křeček se od svého jmenování do funkce veřejného ochránce práv v roce 2020 stal terčem poměrně ostré kritiky ze strany odborné veřejnosti, právních expertů i celé řady médií. Kritici poukazovali především na jeho konzervativní přístupy a postoje, které podle nich neodpovídají standardům moderního ombudsmanství, jak je chápáno v demokratických zemích Evropské unie. Mnozí právní odborníci vyjádřili obavy, že Křečkovo pojetí funkce veřejného ochránce práv je příliš úzké a že se dostatečně nevěnuje ochraně práv marginalizovaných skupin obyvatelstva.

Jedním z nejčastěji zmiňovaných problémů bylo Křečkovo vyjadřování k tématům spojeným s právy menšin, diskriminací a rovným zacházením. Část odborné komunity, zejména z oblasti antidiskriminačního práva, kritizovala jeho výroky jako nevhodné pro osobu zastávající tak vysokou veřejnou funkci. Křeček se opakovaně vyjadřoval k problematice Romů způsobem, který mnozí považovali za stigmatizující, a jeho komentáře vyvolávaly bouřlivé reakce jak v médiích, tak v akademickém prostředí.

Česká právnická obec si také povšimla, že Křeček přistupoval k výkonu funkce ombudsmana odlišně od svých předchůdců. Zatímco dřívější ombudsmani, jako například Anna Šabatová nebo Otakar Motejl, aktivně vstupovali do veřejné debaty a prosazovali systémové změny ve prospěch zranitelných skupin, Křeček byl vnímán jako méně proaktivní a méně ochotný konfrontovat státní instituce. Tato pasivita byla terčem kritiky ze strany nevládních organizací zabývajících se lidskými právy, které poukazovaly na to, že ombudsman by měl být hlasem těch, kteří se sami hájit nemohou.

Média, zejména ta, která se dlouhodobě věnují tématům lidských práv a právního státu, opakovaně upozorňovala na rozporuplnost Křečkových veřejných výroků. Novináři a komentátoři poukazovali na situace, kdy jeho vyjádření působila jako obhajoba státních institucí spíše než jako nezávislá kontrola jejich jednání. Tato tendence byla vnímána jako problematická zejména proto, že nezávislost na vládní moci je jedním ze základních předpokladů pro řádný výkon funkce ombudsmana.

Kritika se nevyhnula ani akademickému prostředí. Někteří profesoři ústavního práva a odborníci na správní právo veřejně zpochybňovali, zda Křeček dostatečně naplňuje smysl a účel zákona o veřejném ochránci práv. Podle těchto hlasů by ombudsman měl být zárukou ochrany jednotlivce před svévolí státu, a nikoli institucí, která státní postupy spíše legitimizuje.

Mezinárodní kontext hrál v kritice rovněž nezanedbatelnou roli. Evropské instituce a mezinárodní organizace zabývající se lidskými právy sledovaly Křečkovo působení s určitými výhradami. Přístupy, které zastával, byly v některých ohledech vnímány jako odchylující se od doporučení a standardů Rady Evropy a dalších relevantních mezinárodních orgánů, které kladou důraz na proaktivní roli ombudsmanů při prosazování rovnosti a nediskriminace.

Celkově lze říci, že Křečkovo působení ve funkci veřejného ochránce práv rozdělilo odbornou i laickou veřejnost. Zatímco jeho příznivci oceňovali jeho střízlivý a právně konzervativní přístup, kritici trvali na tom, že moderní ombudsmanství vyžaduje aktivní angažovanost a odvahu čelit mocenským strukturám ve prospěch těch nejzranitelnějších členů společnosti. Tato debata přesáhla hranice právnické komunity a stala se součástí širší společenské diskuse o hodnotách, na nichž by měl český právní stát stát.

Spolupráce s vládou Andreje Babiše

Štěpán Křeček se stal jednou z klíčových postav v oblasti ochrany práv spotřebitelů a občanů v době, kdy Českou republiku vedla vláda Andreje Babiše. Jeho vztah s touto vládou byl od samého počátku poněkud komplikovaný a vyvolával řadu otázek ohledně nezávislosti instituce veřejného ochránce práv. Křeček byl zvolen do funkce zástupce veřejného ochránce práv v roce 2013, přičemž tato pozice mu umožnila získat rozsáhlé zkušenosti v oblasti správního práva a ochrany lidských práv, které později uplatnil ve své práci.

Když se v roce 2021 ujal funkce veřejného ochránce práv, tedy ombudsmana, nastala nová etapa jeho působení, která byla úzce spojena s politickým klimatem panujícím za vlády Andreje Babiše. Křečkovo jmenování do funkce ombudsmana bylo samo o sobě kontroverzní záležitostí, neboť část odborné i laické veřejnosti pochybovala o jeho schopnosti zachovat potřebnou nezávislost na vládnoucí politické garnituře. Kritici poukazovali na to, že Křeček byl nominován politickými silami, které nebyly vždy zcela v souladu s hodnotami, jež by měl veřejný ochránce práv zastávat.

Za dobu své spolupráce s vládou Andreje Babiše se Křeček vyjadřoval k celé řadě citlivých témat, přičemž jeho postoje nezřídka vyvolávaly bouřlivé diskuse. Jedním z nejvíce diskutovaných aspektů jeho působení bylo jeho stanovisko k otázkám migrace a práv menšin, kde se jeho názory rozcházely s pozicemi, které zastávala jeho předchůdkyně Anna Šabatová. Zatímco Šabatová se aktivně zasazovala o práva marginalizovaných skupin obyvatelstva, Křeček zaujímal v mnoha ohledech konzervativnější postoje, které více korespondovaly s rétorikou tehdejší vlády.

V průběhu svého mandátu se Křeček opakovaně vyjadřoval k různým vládním opatřením, přičemž jeho kritika nebyla vždy tak razantní, jak by si mnozí přáli. Někteří právní experti a zástupci neziskových organizací mu vytýkali, že dostatečně nekritizuje vládní postupy, které podle jejich názoru zasahovaly do základních práv a svobod občanů. Zvláště v období pandemie covidu-19, kdy vláda Andreje Babiše přijímala řadu mimořádných opatření, bylo od ombudsmana očekáváno, že bude důsledněji dohlížet na zákonnost těchto kroků a chránit práva občanů.

Křeček se nicméně vyjadřoval i kriticky k některým postupům státní správy a upozorňoval na případy, kdy úřady postupovaly v rozporu se zákonem nebo nerespektovaly práva jednotlivců. Jeho přístup byl charakteristický snahou o pragmatické řešení konkrétních problémů, přičemž se snažil vyhýbat přílišné politizaci své funkce. Tato strategie mu na jedné straně přinášela určité uznání od těch, kteří oceňovali jeho věcný přístup, na druhé straně však čelil kritice od těch, kteří od ombudsmana očekávali razantnější obranu občanských práv.

Vztah Křečka s vládou Babiše byl tedy charakterizován určitou ambivalencí. Křeček se nikdy zcela neztotožnil s vládní linií, zároveň však nebyl ani jejím výrazným kritikem, jak by si přáli zastánci silnější ochrany lidských práv. Jeho působení v tomto období tak zůstává předmětem odborných i politických debat, které se dotýkají samotné podstaty funkce veřejného ochránce práv a míry jeho nezávislosti na aktuální politické moci. Bez ohledu na různé hodnotící soudy je zřejmé, že Křečkovo působení za vlády Andreje Babiše zanechalo výraznou stopu v historii české instituce ombudsmana.

Názory na měření inflace a životní náklady

Štěpán Křeček se dlouhodobě věnuje otázkám spojeným s měřením inflace a životních nákladů, přičemž jeho postoje v této oblasti patří k těm, které v odborné i laické veřejnosti vyvolávají diskuze. Jako hlavní ekonom BHS a později v dalších svých profesních rolích opakovaně upozorňoval na to, že oficiální statistiky inflace nemusí vždy přesně odrážet skutečné dopady zdražování na domácnosti, zejména pak na ty s nižšími příjmy.

Křeček zastával názor, že metodika používaná Českým statistickým úřadem při výpočtu indexu spotřebitelských cen má svá omezení. Poukazoval na to, že spotřební koš, ze kterého se inflace počítá, nemusí odpovídat reálnému nákupnímu chování různých skupin obyvatelstva. Rodiny s dětmi, senioři nebo lidé s nižšími příjmy totiž vydávají podstatně větší část svého rozpočtu na základní potraviny, energie a bydlení, přičemž právě tyto položky zaznamenávaly v určitých obdobích výrazně rychlejší zdražování než průměr celého spotřebního koše.

Tento přístup ho vedl k tomu, že se snažil komunikovat inflaci způsobem, který by byl srozumitelnější pro běžné občany. Zdůrazňoval rozdíl mezi „statistickou inflací a tím, co lidé skutečně pociťují ve svých peněženkách. Argumentoval, že pokud průměrná inflace činí například tři procenta, ale ceny potravin rostou o šest procent, pak pro rodinu, která vydává velkou část příjmů právě na jídlo, je reálný dopad zdražování mnohem citelnější, než jak ho zachycují souhrnná čísla.

Křeček se rovněž vyjadřoval k problematice měření životních nákladů v kontextu bydlení. Upozorňoval, že náklady na bydlení, ať už jde o nájemné nebo splátky hypoték, jsou pro stále větší část populace dominantní výdajovou položkou, a jejich váha ve spotřebním koši nemusí plně odrážet skutečnou zátěž, kterou představují pro mladé rodiny nebo lidi žijící ve velkých městech. Praha a další větší aglomerace přitom vykazují zcela odlišnou cenovou dynamiku než venkovské oblasti, což průměrné statistiky přirozeně stírají.

Ve svých veřejných vystoupeních a komentářích Křeček opakovaně zdůrazňoval, že inflace není jen abstraktní ekonomické číslo, ale má přímý vliv na každodenní život lidí. Právě tato snaha o popularizaci ekonomických témat a jejich přiblížení běžným lidem patřila k charakteristickým rysům jeho přístupu. Byl přesvědčen, že ekonomové mají povinnost vysvětlovat složité jevy srozumitelně a neuchylovat se k zbytečnému žargonu, který by odrazoval veřejnost od zájmu o ekonomická témata.

Zároveň si byl vědom toho, že každé zjednodušení s sebou nese riziko nepřesnosti, a proto se snažil vyvažovat přístupnost výkladu s jeho odbornou korektností. Jeho komentáře k inflaci se pravidelně objevovaly v médiích, kde dokázal složité statistické koncepty vysvětlit způsobem, který byl pochopitelný i pro lidi bez ekonomického vzdělání. Tato schopnost komunikace ho řadila mezi vyhledávané ekonomické komentátory, kteří dokázali propojit akademický pohled s praktickými dopady na životy běžných Čechů.

Akademická a publikační činnost v ekonomii

Štěpán Křeček se v průběhu své kariéry věnoval nejen praktické ekonomii a veřejné správě, ale také akademické a publikační činnosti, která tvoří nedílnou součást jeho odborného profilu. Jeho zájem o ekonomické otázky přesahoval rámec každodenní praxe a projevoval se v systematickém přístupu k analýze hospodářských jevů, jež jsou pro českou společnost klíčové. Křeček působil jako ekonom a analytik, přičemž jeho odborné zaměření se soustředilo zejména na oblast makroekonomie, monetární politiky a vývoje české ekonomiky v širším evropském kontextu.

V rámci své publikační činnosti se Křeček vyjadřoval k řadě témat, která rezonovala v české odborné i laické veřejnosti. Psal komentáře a analýzy, v nichž rozebíral aktuální ekonomické trendy, inflaci, vývoj mezd a životní úrovně obyvatelstva. Jeho texty se vyznačovaly snahou o srozumitelné podání složitých ekonomických mechanismů, což oceňovali jak odborníci, tak širší čtenářská obec. Schopnost komunikovat ekonomické jevy jasným a přístupným způsobem se stala jedním z jeho charakteristických rysů, který jej odlišoval od mnoha jiných ekonomů pohybujících se převážně v akademické sféře.

Křeček byl rovněž spojen s Bankovním institutem vysokou školou, kde působil v pedagogické roli a předával své znalosti nastupující generaci ekonomů a finančních odborníků. Tato pedagogická činnost mu umožňovala propojovat teorii s praxí, což bylo pro jeho studenty nepochybně přínosné, neboť Křeček disponoval rozsáhlými zkušenostmi z reálného ekonomického prostředí. Výuka na vysoké škole představovala pro něj přirozenou platformu, kde mohl sdílet své analytické přístupy a pohledy na fungování ekonomiky.

Jeho komentáře a odborné příspěvky se pravidelně objevovaly v českých médiích, kde byl vnímán jako respektovaný hlas v ekonomické debatě. Křeček se nevyhýbal ani kontroverzním tématům a nebál se vyjadřovat stanoviska, která nebyla vždy v souladu s převládajícím ekonomickým konsenzem. Tento přístup mu sice přinášel občasnou kritiku, ale zároveň posiloval jeho pozici jako ekonoma, jenž se nebojí říkat věci tak, jak je vidí, bez ohledu na politickou nebo mediální oblibu.

V kontextu jeho jmenování hlavním ekonomem Poštovní spořitelny a později působení ve veřejné správě se jeho akademická a publikační aktivita stala důležitým doplňkem praktické práce. Kombinace těchto dvou rovin — odborné publikační činnosti a přímé ekonomické praxe — formovala Křečka jako komplexní osobnost české ekonomické scény. Jeho příspěvky k diskusi o hospodářské politice, měnové stabilitě a sociálních dopadech ekonomických rozhodnutí zanechaly otisk v české odborné literatuře a mediálním prostoru, který přetrvává dodnes.

Spory ohledně nezávislosti statistického úřadu

Štěpán Křeček se stal předsedou Českého statistického úřadu v roce 2020, kdy ho do funkce jmenoval prezident Miloš Zeman na návrh tehdejší vlády. Jeho nástup do čela této instituce byl od samého začátku provázen kontroverze­mi a diskusemi o tom, zda je skutečně tou pravou osobou pro vedení orgánu, který by měl být ze své podstaty zcela nezávislý na politickém vlivu a tlaku. Kritici poukazovali na jeho předchozí angažmá v ekonomickém poradenství a na vazby na politické struktury, které podle jejich názoru nebyly slučitelné s požadavkem nestrannosti a odborné integrity statistického úřadu.

Jedním z klíčových momentů, který vyvolal bouřlivou debatu, bylo Křečkovo působení jako hlavního ekonoma společnosti BHS, kde se pravidelně vyjadřoval k ekonomickým otázkám způsobem, jenž někteří odborníci považovali za politicky zabarvený. Tato skutečnost se stala terčem kritiky ze strany opozičních politiků i části odborné veřejnosti, kteří argumentovali, že osoba s takovým profilem by neměla stát v čele instituce, jejíž hlavní poslání spočívá v produkci objektivních a politicky nezkreslených statistických dat.

Spory se dále prohloubily v souvislosti s otázkami metodologie a transparentnosti při zpracování statistických dat. Část odborníků vyjadřovala obavy, zda nedochází k situacím, kdy by mohla být statistická data prezentována způsobem, který by mohl sloužit politickým zájmům namísto čistě vědeckým a analytickým účelům. Tyto obavy sice nebyly nikdy jednoznačně prokázány konkrétními doklady o přímém ovlivňování výsledků, nicméně samotná atmosféra nedůvěry, která kolem Křečkova vedení panovala, vrhala stín na celou instituci.

Situaci dále komplikoval způsob, jakým byl Křeček jmenován. Zákon o státní statistické službě stanovuje určité podmínky a procedury pro jmenování předsedy úřadu, přičemž někteří právní experti zpochybňovali, zda byl celý proces proveden v souladu se zákonným rámcem a zda byly dostatečně zohledněny odborné předpoklady kandidáta. Tyto pochybnosti přiživovaly celkovou diskusi o nezávislosti úřadu a o tom, zda je jeho vedení skutečně chráněno před politickými vlivy.

V průběhu Křečkova mandátu se rovněž objevovaly hlasy volající po posílení institucionálních záruk nezávislosti Českého statistického úřadu. Odborníci na statistiku i na veřejnou správu upozorňovali, že samotná existence formálních pravidel nestačí, pokud není zajištěna skutečná autonomie vedení úřadu od politické moci. Poukazovali přitom na příklady ze zahraničí, kde jsou statistické úřady chráněny robustnějšími mechanismy, které zabraňují politickým aktérům ovlivňovat personální obsazení těchto institucí.

Celá kauza tak otevřela širší debatu o stavu české veřejné správy a o tom, nakolik jsou klíčové instituce státu skutečně nezávislé na politickém vlivu. Případ Štěpána Křečka se stal symbolem napětí mezi politickými zájmy a požadavkem odborné nestrannosti, který je pro fungování demokratického státu zcela zásadní. Bez ohledu na to, jak dopadnou případné budoucí diskuse o jeho osobě, je zřejmé, že otázka nezávislosti statistického úřadu zůstane v české veřejné debatě aktuálním tématem ještě po dlouhou dobu.

Veřejné vystupování v českých médiích

Štěpán Křeček se v průběhu let stal jednou z výrazných osobností, které se pravidelně objevují v českém mediálním prostoru. Jeho přítomnost v televizi, rozhlase i tištěných médiích je spjata především s jeho odborností v oblasti ekonomiky a statistiky, přičemž veřejnost ho vnímá jako člověka, který dokáže složité ekonomické jevy vysvětlit srozumitelným způsobem. Jako hlavní statistik České republiky, tedy předseda Českého statistického úřadu, se stal přirozeným hostem diskusních pořadů a zpravodajských relací, kde komentuje aktuální ekonomická data, inflaci, vývoj trhu práce či demografické trendy.

Křečkovy mediální výstupy jsou charakteristické určitou přímočarostí a ochotou zaujímat konkrétní stanoviska, což v prostředí, kde mnozí odborníci volí opatrné formulace, působí osvěžujícím dojmem. V různých rozhovorech a debatách se nebál vyjadřovat k citlivým tématům, jako je výše minimální mzdy, dostupnost bydlení nebo dopady inflace na domácnosti, a to způsobem, který byl srozumitelný i pro laického posluchače. Tato schopnost komunikovat odborné poznatky bez zbytečného žargonu mu vynesla pozornost nejen odborné, ale i širší veřejnosti.

V českých televizních stanicích, zejména v České televizi, se Křeček objevuje jako komentátor hospodářských výsledků země. Vždy, když Český statistický úřad zveřejní nová data o inflaci, HDP nebo nezaměstnanosti, stává se Křeček jedním z hlavních tváří, které tato čísla prezentují a vysvětlují jejich dopady na každodenní život občanů. Tato role mu přinesla značnou mediální viditelnost, protože právě statistická data jsou v moderní době klíčovým nástrojem pro pochopení stavu ekonomiky.

Křeček se rovněž vyjadřoval k otázkám metodologie sběru dat a způsobu, jakým jsou statistiky interpretovány ve veřejném diskurzu. Opakovaně upozorňoval na nebezpečí zjednodušených interpretací čísel, která mohou vést k mylným závěrům o stavu společnosti. Tato jeho snaha o korektní prezentaci dat ho někdy dostávala do polemik s politiky nebo novináři, kteří preferovali jiné čtení statistických výsledků.

Zajímavé je také to, že Křeček se nevyhýbal ani rozhovorům pro ekonomicky zaměřená média, jako jsou různé odborné časopisy nebo online platformy věnující se financím a hospodářství. V těchto rozhovorech mohl jít do větší hloubky a diskutovat o metodologických aspektech statistického měření, o srovnávání dat v mezinárodním kontextu nebo o výzvách, které přináší digitalizace pro sběr a zpracování statistik.

Nelze přehlédnout ani to, že jeho veřejné vystupování bylo někdy provázeno kontroverznějšími momenty. Kritici mu vyčítali, že některá jeho vyjádření mohla být vnímána jako politicky zabarvená, přestože by předseda statistického úřadu měl zůstávat striktně nestranný. Sám Křeček tyto výtky odmítal a trvale zdůrazňoval, že jeho komentáře vycházejí výhradně z dat a faktů, nikoli z politických preferencí. Tato napětí mezi rolí nezávislého statistika a veřejně vystupující osobností jsou ostatně typická pro každého, kdo zastává podobnou funkci v moderní demokratické společnosti.

Celkově lze říci, že Štěpán Křeček svým mediálním vystupováním přispěl k větší popularizaci statistiky jako vědy a k lepšímu porozumění ekonomickým datům mezi českou veřejností, což je samo o sobě nemalý přínos pro kvalitu veřejné debaty v zemi.

Odchod z funkce předsedy ČSÚ v roce 2025

Štěpán Křeček zastával funkci předsedy Českého statistického úřadu od roku 2020, kdy byl do této pozice jmenován vládou Andreje Babiše. Jeho působení v čele této instituce bylo od samého počátku provázeno řadou kontroverzí a kritických ohlasů ze strany odborné veřejnosti, statistiků i politických oponentů. Přesto setrval ve funkci i po změně vlády a pokračoval ve vedení úřadu i za kabinetu Petra Fialy, což samo o sobě bylo předmětem různých diskusí o nezávislosti statistické instituce na aktuálním politickém vedení země.

V roce 2025 Štěpán Křeček oznámil svůj odchod z funkce předsedy Českého statistického úřadu, čímž uzavřel kapitolu svého působení v čele jedné z klíčových státních institucí zodpovědných za sběr, zpracování a publikaci statistických dat o české ekonomice a společnosti. Odchod přišel po několika letech, během nichž se Křeček ocitl pod opakující se palbou kritiky, a to zejména v souvislosti s metodikou výpočtu inflace a způsobem, jakým úřad komunikoval statistická data veřejnosti.

Jedním z nejvýraznějších momentů jeho působení bylo období vysoké inflace v letech 2022 a 2023, kdy Křeček čelil obvinění, že způsob prezentace inflačních čísel je zavádějící nebo nedostatečně transparentní. Kritici z řad ekonomů i novinářů poukazovali na to, že komunikace úřadu za jeho vedení postrádala dostatečnou odbornou hloubku a že předseda svými veřejnými výstupy někdy spíše zamlžoval než objasňoval složité ekonomické jevy. Křeček naopak svůj přístup obhajoval a trvale odmítal, že by se dopouštěl jakýchkoliv pochybení.

Odchod z funkce byl v odborných kruzích přijat s různými reakcemi. Část ekonomů a statistiků jej vnímala jako příležitost k obnově důvěryhodnosti úřadu a k návratu ke striktně odbornému přístupu, který by byl oproštěn od politických konotací, jež se ke Křečkově osobě v průběhu let přilnuly. Jiní naopak zdůrazňovali, že Křeček odváděl svou práci v souladu s platnými metodikami a že kritika vůči jeho osobě byla z části motivována politicky, nikoliv výhradně odborně.

Křečkovo jméno se stalo v českém veřejném prostoru synonymem pro spory o nezávislost statistických institucí a o to, nakolik by měl předseda takového úřadu vystupovat jako veřejná osobnost s vlastními názory na ekonomická témata. Tato debata přesahuje jeho osobu a dotýká se hlubší otázky, jak by měly fungovat státní instituce, jejichž kredibilita stojí a padá s důvěrou veřejnosti v nestrannost jejich výstupů.

Po jeho odchodu se začaly ozývat hlasy volající po tom, aby nový předseda či předsedkyně přinesli do vedení úřadu větší důraz na odbornost a mezinárodní srovnatelnost statistických metod. Debata o nástupnictví a o budoucím směřování Českého statistického úřadu tak otevřela širší rozhovor o tom, jakým způsobem by Česká republika měla přistupovat k obsazování vedoucích pozic v nezávislých státních institucích, aby byla co nejlépe chráněna jejich apolitičnost a odborná integrita.